Povstání se hroutí

Britský novinář: Dopoledne. V noci jsem se svým českým řidičem navštívil Habersbirk. Po cestě nás několikrát stavěly ozbrojené hlídky čs. policie a armády. Místní četnická stanice byla přepadena ordnery SdP. Když jsem vstoupil v doprovodu velitele četníků do jedné z místností, spatřil jsem na zemi čtyři padlé četníky. Ve vedlejší místnosti ležela mrtvola sudetského Němce s páskou SdP na rukávu. Služebna byla v hrozném stavu – prostěradlo jednoho lůžka bylo potřísněno krví, všechna okna vytlučena a podlaha plná střepin, zdi posety stopami střel.

Redakce: Příslušníci družstev Stráže obrany státu mnohdy vděčili za svůj život lehkému kulometu vz. 26. Naopak na německé straně byl užíván kulomet MG 34. Následující text Karla Cidlinského přináší ve zkratce jejich srovnání.

ROVNOCENNÍ SOUPEŘI: Lehký kulomet vz. 26 a kulomet MG 34

Po skončení války se do nově vzniklého Československa vraceli jak legionáři, tak i rakousko-uherští vojáci s kulomety různých ráží i proveniencí, jejichž udržování ve výzbroji bylo vzhledem k rozdílným rážím a nedostatku náhradních dílů dosti problematické. Bylo proto nutno sjednotit výzbroj a najít přechodné řešení, než vzniknou nové konstrukce.

Nová československá armáda převzala do své výzbroje těžký kulomet M07/12 Schwarzlose, který ale nechala přestavět na výkonnější náboj 7,92 Mauser, protože původní náboj Manlicher 8 × 52 R byl považován za zastaralý. Tato zbraň měla vodou chlazenou hlaveň a mohutný trojnohý podstavec, což sice nevadilo při zákopovém boji, ale pro taktiku založenou na mobilitě byla nepoužitelná.

Českoslovenští vojáci s lehkým kulometem vz. 26

Lehký, spolehlivý, vojáky oblíbený

Ve dvacátých letech začal později velmi známý konstruktér zbraní Václav Holek ve Zbrojovce Praga s pracemi na novém typu zbraně – na lehkém kulometu, který měl být hlavním palebným prostředkem pěšího družstva. V roce 1923 vypsala vojenská správa soutěž na nový kulomet, který musel splňovat velmi přísné podmínky. Zvítězil sice dánský výrobce Madsen, ale hned za ním se umístil Holkův I-23. O jeho konstrukci se začala zajímat Zbrojovka Brno, a když v další soutěži vyhrál kulomet z Pragy, byla uzavřena licenční smlouva a v roce 1926 se rozběhla sériová výroba zbraně pod označením ZB 26. Původní nábojový textilní pás později konstruktéři vyměnili za dvacetiranný zásobník, nasazovaný shora, proto se musela rekonstruovat i mířidla. Kulomet byl lehký, spolehlivý, vojáky oblíbený. Do roku 1938 dostala československá armáda celkem 33 550 kulometů vz. 26, které se používaly nejen jako pěchotní zbraně, ale ve speciální lafetaci také v lehkém a těžkém opevnění.

Úspěch v zahraničí

Zbraň měla hned od začátku velký úspěch i na zahraničních trzích. Zbraně si objednaly Čína, Rumunsko, Írán, Turecko, Afghánistán a další, mnohdy exotické země. Jedním z velkých zákazníků byla Jugoslávie, pro kterou vznikla nová modifikace ZB 30J, a hlavně Velká Británie, pro kterou byl kulomet překonstruován na náboj British .303 a byl licenčně vyráběn pod značkou BREN (Brno-Enfield). Tato legendární zbraň se dostala na všechna bojiště 2. světové války, kde prokázala své skvělé vlastnosti. Používali ji nejen Britové, ale i Australané, Kanaďané a další příslušníci britského impéria. Celkem bylo vyrobeno několik set tisíc kusů, jen v enfieldské zbrojovce to bylo 220 000 exemplářů.

Německý protějšek

Německo mělo po 1. světové válce jen velmi omezenou armádu, která rovněž měla k dispozici pouze těžké kulomety. Jak vznikala nová válečná doktrína, bylo jasné, že bude potřeba i lehčí kulomet pro pěší družstva a k instalaci do tanků, motocyklů, letadel a dalších bojových prostředků. Nejdříve se k novým zbraním dostalo letectvo, které zavedlo kulomety MG 13 a MG 15. Univerzální zbraň Konstruktéři zbrojních firem začali pracovat na univerzálním kulometu, který by se dal snadno přenášet a po doplnění stabilní trojnožkou by bylo možno jej využít jako stabilní prvek obrany. První takové prototypy vznikly u firmy Rheinmetall-Borsig. Zbraň přebírala některé prověřené součásti z kulometů MG 13 a MG 15, ale jinak to byla nová konstrukce s progresivními prvky. Novinkou byl pás na náboje, jehož články byly uzpůsobeny k protlačování nábojů přímo do nábojové komory, zatímco ze starších nábojových pásů bylo nutno náboj nejdříve mechanismem závěru vytáhnout a potom zasunout do komory. Zbraň byla nejprve uzpůsobena i ke střelbě ze 75ranného bubnového zásobníku, ale v průběhu války se používaly už jen padesátiranné nábojové pásy. Kulomet byl v lehké verzi vybaven dvounožkou, která mohla být umístěna buď v útočné pozici na konci hlavně, nebo v obranné asi uprostřed děrovaného krytu hlavně. Při útoku bylo spíše žádoucí střílet v úzkém kuželu, aby zbraň neohrožovala postupující vojáky, zatímco při obraně kulomet díky přemístění dvounožky dosahoval mnohem většího rozsevu střel. V těžké verzi disponoval trojnožkou.

Němečtí vojáci během výcviku s kulometem MG 34

Početná obsluha

Obsluha kulometu byla v lehké verzi tříčlenná, kromě zbraně nesla ještě munici v kovových schránkách, náhradní hlaveň v pouzdře, střelec pak měl ve své brašně nářadí umožňující běžné opravy a protiletadlový pavučinový zaměřovač. Kulometná družstva zařazovaná u pěších rot byla až šestičlenná, vojáci nesli další schránky s municí, trojnožku a ženijní nářadí. Hlaveň se měnila po 250 nábojích, vystřílených v dlouhých dávkách, jinak hrozilo vyhřátí materiálu hlavně a její znehodnocení. Kulomet MG 34 byl výbornou zbraní, ale byl složitý a velmi nákladný na výrobu, protože zbytečně mnoho součástí bylo třískově obráběno. Proto vznikly pokusy o rekonstrukci jednotlivých součástkových skupin tak, aby bylo co nejvíce použito lisování a tváření za studena. Nakonec ale vznikla nová zbraň, kulomet MG 42, který měl ještě lepší technické vlastnosti a byl jednodušší a levnější. Oba kulomety se potom vyráběly až do konce války v mnoha továrnách, mimo jiné i v protektorátu. Po osvobození zbylo asi 6 000 nesmontovaných kulometů ve Zbrojovce Brno a ty byly po kompletaci předány, stejně jako například bývalé stíhačky Messerschmitt Bf-109, státu Izrael. Tak se zbraně, původně určené pro vítězství Němců, paradoxně zasloužily o udržení židovského státu. Kulomety MG 34 používalo mnoho zemí. Jsou vidět na fotografiích ze Šestidenní války, stejně jako z války v Jugoslávii. Celkový počet vyrobených zbraní se odhaduje na půl milionu kusů.

Tento článek původně vyšel v časopise Válka Revue Speciál - Boj o Československo 1938

Britský novinář: Večer. S ostatními novináři jsme projeli Sudety. Je po boji, vzpoura byla potlačena. Pražští kameloti lákají na zvláštní vydání svých novin: „Mocný šéf britské říše Chamberlain odjíždí žebrat k Hitlerovi!“