Výrok 4

Redakce: Pokračujeme v představování zbraní československé armády. Tentokráte se blíže podíváme na těžké kulomety vz. 24 a 37 a vývoj protitankových pušek. Autorem textů je Lukáš Visingr. 

Arzenál na obranu republiky

Těžký kulomet vz. 24

Hlavním typem kulometu čs. armády po jejím vzniku byl rakouský Schwarzlose, který měl ráži 7,7 mm a patřil do první generace kulometů s vodou chlazenou hlavní. Působil zastarale, byl ovšem poměrně účinný, a proto se naše armáda rozhodla pro jeho zavedení, resp. ponechání, ovšem v jiné ráži. Janečkova zbrojovka (resp. značka JAWA) zahájila konverzi původních rakouských kulometů na ráži 7,92 mm. Výsledné zbraně nesly označení „těžký kulomet vz. 7/24“, avšak záhy se rozběhla produkce nových zbraní v nové ráži, které se označovaly jako kulomety vz. 24. Ty posléze patřily mezi nejrozšířenější zbraně v čs. pevnostech, ačkoli je později nahrazovaly moderní kulomety vz. 37. Těžký kulomet vz. 24 poháněl impulz výstřelu, jenž urychloval směrem dozadu závěr, který byl brzděný převodovým mechanismem. Samotná zbraň o délce 940 mm vážila 19 kg, ovšem s podstavcem (pokud se používala jako pěchotní) už dvakrát tolik. Pro její zásobování sloužily tkané textilní pásy se 100 nebo 250 náboji, které se však často trhaly. Maximální kadence kulometu se pohybovala kolem 500 ran za minutu a střílet se dalo na více než 4 000 m.

Těžký kulomet vz. 37

Zastaralost a nedostatky těžkého kulometu vz. 24 vedly k hledání jeho náhrady. Vývoj těžkého kulometu nové čs. konstrukce zahájila Zbrojovka Brno již na počátku 30. let, kdy vznikl kulomet ZB-50 ráže 7,92 mm. Využíval pohon impulzem výstřelu s krátkým zákluzem hlavně, ale jeho kadence byla nedostatečná, a proto se konstruktéři vrátili k pohonu kulometu plyny odebranými z hlavně. Tak byly řešeny následné typy ZB-52 a ZB-53, z nichž pak vznikl fi nální produkt ve formě kulometu ZB-37, zařazeného do čs. armády pod označením „těžký kulomet vz. 37“. Dá se v zásadě popsat jako zvětšená obměna ZB-26, avšak s tím rozdílem, že hlaveň (ačkoli byla k pohonu použita energie prachových plynů) konala krátký zákluz, což snižovalo efekt zpětného rázu na lafetu. Zbraň měřila na délku 1 095 mm a vážila 19 kg. Zásobování probíhalo z kovových pásů na 100 nebo 250 nábojů a kadence se mohla nastavovat na 550 nebo 750 ran za minutu. Zbraň se v opevněních instalovala nejenom coby jednoduchá montáž, ale rovněž (v těžkých objektech) jako „dvojče“ a též jako zástřelná zbraň pro 47mm protitankový kanón. Podle typu objektu byla pro každou zbraň k dispozici zásoba od 40 000 do 80 000 výstřelů. Podobně jako lehký kulomet vz. 26 se i jeho „těžký příbuzný“ hodně exportoval. Opět se ozvali i Britové, kteří zakoupili licenci a vyráběli tento kulomet ve stejné ráži pod názvem BESA, a to zejména pro obrněná vozidla.

Protitankové pušky

V meziválečném období tvořily důležitou součást arzenálu řady armád protitankové pušky. Šlo o pěchotní zbraně zpravidla v kulometné ráži, jež střílely výkonnou průbojnou municí. Jejich účinnost proti tehdejším tankům nebo obrněným autům většinou postačovala, avšak po začátku války začaly ustupovat ze scény, jelikož přicházela stále silněji obrněná vozidla. I čs. armáda projevovala zájem o tento druh zbraní, takže ve druhé polovině 30. let zadala Zbrojovce Brno úkol vytvořit protitankové pušky pro pěchotu i pevnostní systém. Požadavky se ale opakovaně měnily, jelikož se střetávaly různé názory (nejen) na ráži, a vývoj se tím protahoval. Na jaře 1938 byla předvedena puška ráže 7,92 mm a pracovalo se i na zbrani ráže 15 mm, kterou si objednalo přímo ŘOP. Obě měly být uzpůsobené i k uchycení v univerzálních lafetách lehkých objektů, ovšem do řadové služby se již nedostaly.

PT puška ZB 41

Tento článek vyšel v časopise Válka Revue Speciál - Československé opevnění, který je právě teď na novinových stáncích.

Úředník kanceláře prezidenta

Úředník kanceláře prezidenta

Zprostředkuje informace z vysokých politických kruhů. Zápisky vycházejí především z pamětí prezidenta Beneše, dále pak z přepisů originálních hradních a diplomatických dokumentů a ze vzpomínek několika dalších osob pohybujících se v blízkém okolí Edvarda Beneše.

Britský novinář

Britský novinář

Reprezentuje nezávislý pohled zahraničního pozorovatele. Zápisky jsou kombinací autentických poznámek novinářů Williama L. Shirera, Sydneyho Morrella a Vincenta Sheeana, kteří v době sudetské krize pobývali v Československu a Německu.

Desátník čs. hraničářského pluku

Desátník čs. hraničářského pluku

Postava je stylizována do desátníka hraničářského pluku, zástupce velitele objektu – izolovaného pěchotního srubu na Hlučínsku. Jeho příspěvky jsou kompilátem vzpomínek příslušníků hraničářského pluku 4, případně vzpomínek příslušníků dalších hraničářských pluků působících v přilehlých oblastech severní Moravy a východních Čech.

Německý sympatizant SdP

Německý sympatizant SdP

Říšský Němec z pohraniční oblasti, má blízké kontakty na sudetoněmecké hnutí. Zápisky této postavy pocházejí většinou z autentického deníku Gerharda Blomsche, který si jej psal během září a října roku 1938. Přeložil Martin Hanáček.

Člen družstva SOS

Člen družstva SOS

Dozorce pohraniční finanční stráže (tzv. financ) a člen družstva Stráže obrany státu (SOS) Varnsdorf VII – Šluknovský výběžek. Zápisky pocházejí především ze zachovaných vzpomínek různých příslušníků družstva SOS Varnsdorf VII, případně ze vzpomínek jiných příslušníků SOS na Šluknovsku.

Joseph Goebbels

Joseph Goebbels

Ministr propagandy nacistického Německa, člen NSDAP, jeden z největších zastánců nové války a fanatický stoupenec Adolfa Hitlera. Zdatný demagog, který měl klíčový vliv na útoky německých médií vůči Československu. Zápisky pocházejí z deníků, které si Joseph Goebbels vedl.

Plukovník Bohumil Borecký

Plukovník Bohumil Borecký

Plukovník pěchoty, který v září 1938 velel hraničářského pluku 6 určeného k obraně opevnění v okolí Králík. Uvedený projev k vojákům pronesl v polovině září 1938.

Konrad Henlein

Konrad Henlein

Vůdce Sudetendeutsche Partei (SdP), společně s K. H. Frankem čelní představitel sudetoněmeckého hnutí. Prostřednictvím kontaktů ve Velké Británii se snažil ovlivňovat zahraniční veřejné mínění. Vytrvale pracoval na připojení Sudet k německé říši. Citovaný projev pronesl 15. září v Chebu den před tím, než uprchnul do Německa.

Neville Chamberlain

Neville Chamberlain

Ministerský předseda Velké Británie, člen Konzervativní strany a čelní představitel politiky appeasementu (usmiřování s nacistickým Německem). Ve své funkci byl nahrazen v květnu 1940 Winstonem Churchillem. Uvedený citát pochází z rozhlasového projevu, který pronesl 27. září 1938.

Winston Churchill

Winston Churchill

Poslanec britské Konzervativní strany, v opozici proti N. Chamberlainovi a politice appeasementu. Prosazoval názor, že je třeba čelit německé agresi. Od května 1940 ministerský předseda Velké Británie. Citace pocházejí z jeho pamětí.

Velvyslanec Vojtěch Mastný

Velvyslanec Vojtěch Mastný

Český právník a uznávaný diplomat. Od roku 1932 do roku 1939 velvyslanec ČSR v Berlíně. Uvedená citace pochází z Mastného zprávy o průběhu Mnichovské konference.