Výrok 4

Redakce: Pokračujeme v představování zbraní československé armády. Tentokráte se blíže podíváme na 37mm protitankový kanón a protitankový kanón vz. 36. Autorem textů je Lukáš Visingr.

Arzenál na obranu republiky

KPÚV vz. 37

Dodnes je relativně málo známou skutečností, že se v čs. lehkém opevnění nenacházely jenom kulomety, ale i zbraně větších ráží, a sice protitankové kanóny, které se v té době označovaly i jako KPÚV (kanóny proti útočné vozbě). Jejich umístění do lehkého opevnění ale bylo řešeno poněkud zvláštně. Nemělo se jednat o speciální pevnostní zbraně, nýbrž o běžné kanóny pěchoty, pro které se ovšem v lehkém opevnění budovaly zvláštní objekty s kódem K. Ty ale vznikly jen tři, takže se posléze protitankové kanóny vesměs umisťovaly do modifi kovaných objektů standardních vzorů. Jednalo se o typy vz. 34 a 37, oba v ráži 37 mm a usazené na kolových lafetách. První z nich dokázal probít 30mm pancíř na vzdálenost 550 m. U druhého byla použita munice s větší náplní prachu, což zvyšovalo úsťovou rychlost, takže zbraň prorážela 30mm pancíř na dvojnásobnou vzdálenost. Modifi kace kanónu vz. 34 se objevila i v některých typech našich tanků. Pracovalo se také na polní variantě vz. 38 ráže 47 mm, jež byla v podstatě příbuznou skvělé pevnostní zbraně stejné ráže, ale do služby v naší armádě nevstoupila a sloužila už jen Němcům. Další nepříliš známou zbraň představoval speciální pevnostní protitankový kanón ráže 37 mm, který se měl instalovat do některých těžkých objektů. Stejně jako výše popsané zbraně byl produktem značky Škoda Plzeň. Plánovala se jeho montáž spolu se zástřelným těžkým kulometem vz. 37, ale vedení ŘOP poté dospělo k závěru, že těžké objekty vyžadují výkonnější výzbroj, takže se dále počítalo již jen se 47mm kanónem vz. 36.

KPÚV vz. 37

Protitankový kanón vz. 36

Nejvyspělejší zbraní, jež se nacházela v naší soustavě pevností, byl protitankový kanón ráže 47 mm. Jeho vývoj začal v roce 1934 s požadavkem na zbraň, jež by měla výrazně vyšší průraznost než tehdejší 37mm kanóny. Plzeňská Škodovka trochu nezvykle zvolila jako základ 47mm lodní dělo, které vyhovovalo specifi kacím pevnostní zbraně více než typy, které používala pěchota. První pokusné výstřely vypálil prototyp již v prosinci 1935 a za necelý rok byl prezidentu Edvardu Benešovi představen první pěchotní srub, v němž se nalézala sériová zbraň s ofi - ciálním označením „4cm kasematní protitankový kanón vz. 36“. Údaj o ráži „4cm“ byl nejspíše projevem snahy o utajení, jelikož tehdy šlo o opravdu mimořádnou zbraň, která na světě fakticky neměla výkonového soupeře. Měla dvoumetrovou hlaveň, jež byla na jedné straně zakončena kulovým pancéřovým štítem do střílny, zatímco na straně druhé se nacházela nábojová komora s vertikálním klínovým závěrem. Zbraň fungovala poloautomaticky, takže s vycvičenou šestičlennou obsluhou dovedla střílet takřka fantastickou kadencí 30 ran za minutu. Průbojný granát dokázal na 1 650 m probít ocelovou desku o síle 50 mm, což by znamenalo zničení jakéhokoli tehdy zavedeného tanku. Navíc existovala i munice trhavá-nárazová a protipěchotní „kartáče“. Do pevností se kanón vz. 36 zpravidla montoval ve spojení se zástřelným kulometem vz. 37, menší počet pak samostatně. Do mnichovské kapitulace se dodalo 222 kusů, jež byly instalovány do těžkých pevností na severu Moravy. Celkově se počítalo s téměř 800 kusy. Po kapitulaci se kanóny nabízely do zahraničí a řada zemí jevila zájem, avšak nakonec k vývozu nedošlo. Tyto zbraně za války rozsáhle využil Wehrmacht, který byl jejich průrazností zděšen. Bylo totiž jasné, že v případě války by tyto zbraně mezi německými tanky způsobily masakr.

Protitankový kanón vz. 36

Tento článek vyšel v časopise Válka Revue Speciál - Československé opevnění, který je právě teď na novinových stáncích.

Úředník kanceláře prezidenta

Úředník kanceláře prezidenta

Zprostředkuje informace z vysokých politických kruhů. Zápisky vycházejí především z pamětí prezidenta Beneše, dále pak z přepisů originálních hradních a diplomatických dokumentů a ze vzpomínek několika dalších osob pohybujících se v blízkém okolí Edvarda Beneše.

Britský novinář

Britský novinář

Reprezentuje nezávislý pohled zahraničního pozorovatele. Zápisky jsou kombinací autentických poznámek novinářů Williama L. Shirera, Sydneyho Morrella a Vincenta Sheeana, kteří v době sudetské krize pobývali v Československu a Německu.

Desátník čs. hraničářského pluku

Desátník čs. hraničářského pluku

Postava je stylizována do desátníka hraničářského pluku, zástupce velitele objektu – izolovaného pěchotního srubu na Hlučínsku. Jeho příspěvky jsou kompilátem vzpomínek příslušníků hraničářského pluku 4, případně vzpomínek příslušníků dalších hraničářských pluků působících v přilehlých oblastech severní Moravy a východních Čech.

Německý sympatizant SdP

Německý sympatizant SdP

Říšský Němec z pohraniční oblasti, má blízké kontakty na sudetoněmecké hnutí. Zápisky této postavy pocházejí většinou z autentického deníku Gerharda Blomsche, který si jej psal během září a října roku 1938. Přeložil Martin Hanáček.

Člen družstva SOS

Člen družstva SOS

Dozorce pohraniční finanční stráže (tzv. financ) a člen družstva Stráže obrany státu (SOS) Varnsdorf VII – Šluknovský výběžek. Zápisky pocházejí především ze zachovaných vzpomínek různých příslušníků družstva SOS Varnsdorf VII, případně ze vzpomínek jiných příslušníků SOS na Šluknovsku.

Joseph Goebbels

Joseph Goebbels

Ministr propagandy nacistického Německa, člen NSDAP, jeden z největších zastánců nové války a fanatický stoupenec Adolfa Hitlera. Zdatný demagog, který měl klíčový vliv na útoky německých médií vůči Československu. Zápisky pocházejí z deníků, které si Joseph Goebbels vedl.

Plukovník Bohumil Borecký

Plukovník Bohumil Borecký

Plukovník pěchoty, který v září 1938 velel hraničářského pluku 6 určeného k obraně opevnění v okolí Králík. Uvedený projev k vojákům pronesl v polovině září 1938.

Konrad Henlein

Konrad Henlein

Vůdce Sudetendeutsche Partei (SdP), společně s K. H. Frankem čelní představitel sudetoněmeckého hnutí. Prostřednictvím kontaktů ve Velké Británii se snažil ovlivňovat zahraniční veřejné mínění. Vytrvale pracoval na připojení Sudet k německé říši. Citovaný projev pronesl 15. září v Chebu den před tím, než uprchnul do Německa.

Neville Chamberlain

Neville Chamberlain

Ministerský předseda Velké Británie, člen Konzervativní strany a čelní představitel politiky appeasementu (usmiřování s nacistickým Německem). Ve své funkci byl nahrazen v květnu 1940 Winstonem Churchillem. Uvedený citát pochází z rozhlasového projevu, který pronesl 27. září 1938.

Winston Churchill

Winston Churchill

Poslanec britské Konzervativní strany, v opozici proti N. Chamberlainovi a politice appeasementu. Prosazoval názor, že je třeba čelit německé agresi. Od května 1940 ministerský předseda Velké Británie. Citace pocházejí z jeho pamětí.

Velvyslanec Vojtěch Mastný

Velvyslanec Vojtěch Mastný

Český právník a uznávaný diplomat. Od roku 1932 do roku 1939 velvyslanec ČSR v Berlíně. Uvedená citace pochází z Mastného zprávy o průběhu Mnichovské konference.